Kyselost karboxylových kyselin lze posuzovat podle jejich chemické struktury a elektronových účinků. Kyselost karboxylových kyselin úzce souvisí s jejich molekulární strukturou, včetně počtu a polohy karboxylových skupin a vlastností substituentů navázaných na karboxylové skupiny. Obecně platí, že čím vyšší je počet karboxylových skupin, tím jsou kyselejší; Čím bližší je vzdálenost mezi karboxylovými skupinami, tím jsou kyselejší. Kromě toho elektronické efekty, jako je indukce, mohou také ovlivnit kyselost karboxylových kyselin. Skupiny přitahující elektrony, jako jsou halogeny, kyanoskupiny, nitros atd., mohou zvýšit kyselost karboxylových kyselin, protože tyto skupiny snižují hustotu elektronového mraku vazeb kyslík-vodík prostřednictvím účinku přitahování elektronů, čímž podporují disociaci atomů vodíku.
Konkrétně mezi nasycenými monokarboxylovými kyselinami je kyselina mravenčí nejkyselejší, následovaná kyselinou benzoovou a kyselinou octovou. Nenasycené karboxylové kyseliny jsou obecně kyselejší než jejich nasycené karboxylové kyseliny v důsledku účinku dvojných nebo trojných vazeb přitahujících elektrony. Kromě toho lze hodnotu pKa karboxylové kyseliny použít ke kvantifikaci její kyselé síly a čím menší je hodnota pKa, tím je kyselejší.